Jídlo si často spojujeme s jednoduchou nutností dne: „musím se najíst“. Jenže jídelní stůl má mnohem hlubší význam. Je to prostor, kde zpomalujeme, kde vznikají rozhovory, kde na chvíli odkládáme pracovní shon i chaos dne. Společné stolování je kulturní rituál, který se opakuje v rodinách, týmech, komunitách i při výjimečných společenských chvílích – a právě v nich nacházíme nečekané propojení.

Když se mluví o laskavosti, většinou ji bereme jako něco samozřejmého. Nenápadné gesto, chvilka pozornosti, úsměv ve správný čas. Jenže právě tyhle drobnosti často rozhodují o tom, jak se nám žije – v práci, doma, v týmu i v komunitě. V prostředí, kde je běžné spěchat a řešit jedno „hned teď“ za druhým, je laskavost překvapivě odvážná. Je to zpomalení, které pomáhá nejen ostatním, ale i nám.

Všimli jste si, že když ponoříte ruce do hlíny, ztratíte pojem o čase? Nebo že po půl hodině hraní na kytaru máte lehčí hlavu, i když se jinak nic nezměnilo? Kreativita není talent, ale způsob, jak se znovu spojit se sebou a udržet si duševní zdraví v době, kdy naše mysl běží na plné obrátky.